Klub Libertas

Přišlo mi to celý ujetý. Tahle situace. Konflikt víry a vědy. Dva hodně divní lidi u jednoho stolu, kteří zdánlivě nemůžou mít vůbec nic společnýho. Pořádně jsem se napil. Začíná to být čím dál tím víc zajímavější. Už teď vím, že dneska budu parádně na šrot. Za normálních okolností bych každého kněze, který začne mluvit o nevinnosti a hříchu poslal někam. Bůh mi byl totiž vesměs ukradenej. Aby taky ne. Tenhle kněz o tom mluvil ale jinak. Nebyly to ty prázdný pánbíčkářský žvásty, co vytáhl z Bichle, nebo jak tomu říkaj. Mluvil evidentně za života. To jsem vycítil. Taky si něčím prošel. Stejně jako já. Zaplašil jsem myšlenky na své vlastní hříchy a raději se věnoval poněkud abstraktnějším myšlenkám. Zamyšleně potáhnu z cigarety. Chvíli se malinko zamračím, jak mi ta opilá kolečka šrotujou v hlavě. To co mi tady říkal, mohl bych na to namítat tisíc a jednu věc.

"Hmm. Takže veškerý špatnosti, co člověk natropí, by mohl svést na ty nedostatky, který se v něm usídlí a začnou klíčit. Pravda. Když má člověk fakt na prd minulost a lidi se k němu nechovají hezky, tak má asi právo na to bejt trochu pošahanej, nemyslíte? Přesto si myslím, že je na každým z nás jak s tím naloží. Nástrahy nenástrahy. Každý rozhodnutí činíme vědomě. Pak můžeme litovat, nebo taky ne." pokývu hlavou a znovu si dám loka. Tyjove začínám cítit, že si musím dát bacha na to co říkám. Nechci aby se mi začal plést jazyk.
"Já vás vlastně vobdivuju. Protože já sám nevěřím ničemu, co neumím analyzovat, strčit do zkumavky, změřit, nebo uříznout a naložit do lihu. Ale vlastně souhlasím s tim, že duše a tělo jsou jeden celek. Jediný v čem se rozcházíme je to, že po smrti je tělo v mých očích záhada, kterou můžu rozpitvat, zkoumat a prohlásit za biologickej materiál. Vlastně to vidíte... taky mám svoji víru. No a pokud ve jménu svojí víry člověk koná dobro, tak záleží tolik na tom jestli věří v křesťanskýho boha, nebo šamanismus, nebo jen a pouze ve vědecký poznatky? A naopak. Pokud se někdo schovává za Boha a přitom páchá zlo, tak přece nezůstane nepotrestanej. Totiž v mejch očích docela určitě, protože já na Boha nevěřim. Pardon, ale respektuju vaše rozhodnutí tomu zasvětit celej život. Obdivuju to, já bych to nedal." zamumlám a znovu si přihnu.

Když se kolem proplétal číšník a ptal se, zda mám všechno, požádal jsem jej, ať nám donese rovnou celou lahev. Něčeho pořádného, jestli si rozumíme. Dnešek je totiž výjimečnej. Potkal jsem kněze a pěkně se s ním zkáruju. To člověk jen tak nezažije a na to se napijem!

Byl to vskutku podivný den. Nejdříve mě málem okradou, pak si Tripp podpálí kalhoty a nakonec... Nakonec usmlouvám finanční dar pro sirotčinec. A teď?! Teď filozofuji v klubu s lékařem, jehož jméno je mi doposud záhadou. A to nejhorší na tom bylo, že se mi to líbilo! Že by ta whiskey působila víc, než jsem si byl ochotný připustit? Moc dobře jsem věděl, že já i doktor máme svou pravdu a nebylo tak nutné jeden druhého přesvědčovat, bral jsem to celé spíš jako filozofickou debatu. Debatu k rozšíření obzorů. Rozhovor s někým, kdo je můj protipól. A světe div se, skutečně mě to bavilo.

"Máte pravdu, ale zamyslete se." Požádám jej o chvíli strpení. "Právě jste řekl, že záleží, jak s útrapami života naložíme. Že volbu činíme vědomě. S tím naprosto souhlasím." Klesnu na hlase. "Ale teď mi řekněte! Jak může člověk, který nezažil ničí laskavost či vlídné slovo zvolit rozhodnutí, které bychom my dva označili jako morální či přijatelné. Není jeho chyba, že se v životě nesetkal s pochopením a přijetím. Zná jen to špatné, proto se tak chová. Přizpůsobil se a chce jednoduše vyváznout. Dělá to z něj hned špatného člověk?" Nechám otázku chvíli viset ve vzduchu. "Dle mého skromného názoru rozhodně ne. Nemůže ovlivnit to, jaký měl život, s kým se setkal a především s čím se setkal. Proto dle mého názoru nejsou jádrem problému lidé samotní, ale spíše okolní vlivy, život, jakkoliv to chcete pojmenovat." Rozhodím ruce, jak zapáleně vysvětluji své myšlenkové pochody.

"Rozumím, jste pragmatik a vědec. Potřebujete hmatatelný důkaz své pravdy. To je naprosto pochopitelné. Proto spousta věřících zápasí s vírou. Odevzdat se a věřit je totiž velmi nelehký úkol." Respektuji a chápu doktorovo rozpoložení. "Každý máme svou pravdu a je dobré, že každý v něco věříme. Špatné by bylo, kdyby tomu tak nebylo. Není nic horšího, než člověk, který tápe ve tmě." Zalamentuji. "Asi byste ode mě čekal, že jako kněz vám zde začnu kázat, jak je náš pán bůh všemocný a že jste pochybovač, rouhač, kacíř a já nevím co vše. Ale neudělám to. Pokud je totiž náš pán skutečně všemocný, v což samozřejmě věřím, z nějakého důvodu vás stvořil takového, jakým právě jste. A kdo jsem já, abych zpochybňoval jeho činy? Pokud je bůh skutečně všemocný, pak nás takové, jací jsme, stvořil z nějakého důvodu. S nějakým posláním. A ač vaše pitvy nechápu, i tak to může být dílo boží. Protože to poslouží něčemu většímu, něčemu, co prozatím já či celá společnost nejsme ochotni nebo dokonce připraveni akceptovat." Trochu jsem se při tom filozofování rozohnil, jak kolem sebe vášnivě pohazuji rukama. Teprve až při poznámce o bohu jako zámince zmírním a svou divokost začnu krotit.

"Zlo má mnoho podob a některé tyto podoby mohou svému osudu unikat déle, než je zdrávo. Ale troufám si říct, že každý je svého štěstí, chcete-li osudu, strůjce. Každého doběhne to, co provádí a jak se chová. A nemusí to být hned, zítra či za rok. Ale rozhodně se vše zlé i dobré vrátí. Minimálně v to já věřím. I když s tím není úplně jednoduché žít, věřím v to. Celým svým srdcem!" Zaklepu si pěstí na hrudník.

"Mnohokrát děkuji, za vaši poklonu. Velice si ji vážím." Ocením gesto a obdiv doktora na můj způsob života. Nad přinesenou lahví whiskey jen vyvalím oči, div nevypadnou zpoza brýlí a hbitě překryji svou sklenici dlaní. "Děkuji, ale myslím, že pro dnešní večer jsem měl dost." Rázně odmítnu jakýkoliv další doušek alkoholu.

Sotva láhev přistála na stole, už jsem začal nalévat sobě, i tomu knězi, který narozdíl od jiných nekvákal nesmysly a mluvil jak mu huba narostla. Teda skoro, občas byl až moc uhlazenej. Ale to se dá odpustit, to má určitě ze všech těch nedělních kázání a podobných nesmyslů. Sotva jsem nalil, honem jsem do sebe dohodil zbytek piva. Následně jsem nadšeně pokračoval v debatě.
"Kéž by byli všichni jako vy! Vys...tihl jste to naprosto přesně. Já totiž věřím, že v každým člověku se najde něco dobrýho, i kdyby to byl jen orgán na transplantaci." zamumlal jsem odhodlaně. Dobře, moje filosofický myšlenky začínají zase zklouzávat do něčeho lehce morbidního.

"Víte já... chci pochopit, jak to uvnitř všechno funguje. Naučit se a pak třeba... třeba jednou najdu možnost jak pomoct více lidem. Nemoci jsou svinstvo... je takovejch hnusnejch chorob, ale člověk napřed musí poz.. poznat svýho nepřítele. Proto se v tom tak vrtám..." dojal jsem se nad pitvou a doufal, že ten kněz to pochopí. Ani nevím proč, ale jeho osobnost na mě působila velice uklidňujícím dojmem. Měl jsem ten pocit, že bych mu mohl opravdu říct cokoliv.

"Ale vy ste dobrej. Mě tuhle jeden říkal, že jsem ožralý prase a kacíř a ten... solomita nebo co, ale co říkáte vy, to má hloubku. A hrozně se mi líbí, že se navzájem respektujem, no fakt i když... to každej vidíme jinak. Jste člověk na svým místě. A právě proto neodcházejte a zůstaňte ještě chvilku se mnou. Už dlouho jsem si tak dobře nepopovídal." dodal jsem naléhavě. Nasadil jsem nevinný kukuč ztracené ovečky, což by mohlo být přesně to, co tady fotříka přesvědčí zůstat. 

Dochází ke konfliktu
Použitá dovednost - Jemná manipulace - 2

Trevor K. Hinne carried out 4 launched of one FATE :

, , ,

Mírně zaskočen hbitostí doktorova rozlévání si tak trochu vysloužím maceraci dlaně ve whiskey, ale budiž mu odpuštěno, myslel to dobře. "Ah... To mi lichotíte. Já si myslím, že různorodost je skutečně důležitá. Vždyť jaké by to bylo, kdyby byli všichni ze stejného těsta." Od srdce se zasměji.

"Naprosto vám rozumím. Navíc to také odpovídá konceptu, který jsme zmínili před chvílí. Každý má v sobě dobré i zlé, je ale na něm a jeho vědomé volbě, co si zvolí. Orgány bych do toho už asi nezatahoval." Trochu nervózně si poposednu a přirazím brýle ke kořenu nosu. "I tuto vaši touhu chápu. Ale vězte, že lidé, kteří páchají nejrůznější zvěrstva či zlé skutky to vidí podobně. Sami si myslí, že páchají dobro, že dělají něco spásného. Proto je velmi důležité držet si jakýsi nadhled, abychom byli schopni zavčas se zorientovat dle svého morálního kompasu. Ovšem v některých případech bývají pokřivené i ty." Teda tomu ta huba jede, čím víc toho vypije, tím rychleji mele! Kupodivu ale drží téma a nemluví z cesty. Kdo by to do toho mrtvolně bílého střízlíka kdy řekl!

"Asi myslíte sodomitu, ne solomitu." Pobaveně se uchechtnu. "To jsou lidé, kteří si nezřízeně užívají tělesných radostí." Doplním jeho mezeru ve vzdělání, i když to asi bude zapomenuto v propadlišti kocoviny. "I vy jste člověk na své místě, ač do značné míry nepochopený. A drobátko morbidní." Naznačím gestem ruky, snad že se na mě doktor nebude zlobit. "Ne, ne. Nezlobte se, ne že by mi tady s vámi nebylo dobře, jen. Mám další povinnosti a kněz by asi neměl po nocích popíjet v klubech." Snažím se z toho vykroutit, co jen to jde.

Použitá dovednost: Přesvědčování - 3

Otec Ezechiel carried out 4 launched of one FATE :

, , ,

Ten záhadnej kněz se začal čím dál častěji usmívat. Já si tuhle debatu taky dost užíval. A zejména ty okolnosti. Dal jsem si takový soukromý cíl, že ho strašně zleju. Prostě z hecu. Protože to vypadá jako materiál na hodně dobrý historky. Třeba se mi poštěstí o nich dokonce zaslechnout. Možná by o tom mohli psát i v novinách, když je taková okurková sezóna.
"No jo, to máte pravdu. Některý lidi s... si myslí, že jsou na prahu velkýho objevu a pak neváhají dělat fakt zvěstva. Taky jsem do toho myšlení málem spadnul." posteskl jsem si a pořádně se napil. Pak jsem si zapálil za dnešek už asi dvacátou cigaretu. Měl jsem pocit, že mi ten chlap u stolu naslouchá a že bych jen těžko snesl jinýho společníka. Asi osud? Potom jsem se pobaveně zachechtal.
"No jo no, sodomita. Tak vono pro mě je salám a saddám jedna a ta samá rovina. Hele já se vo náboženství z... zajímal jen když jsem padal fakt do velkýho průseru, to se totiž modlí asi každej. To by mě jako Boha taky pěkně hrkalo, kd.. kdyby si některý lidi vzpomněli jen když něco potřebujou." zakončil jsem další myšlenku, která tady otci musela přijít neskutečně primitivní. 
"Ale kambyste chodil, už jsem nalil, tak aspoň dopijte tudle zš... skleničku a pak vás už nebudu zdržovat." mrknul jsem na něj lesklýma očkama, jejiž tupý pohled dával jasně tušit, že jsem to dnes večer pořádně přepísk.

Opilost doktora mi přijde pořádně zábavná. Nutno podotknout, že já už jsem na své hranici, kterou jsem tak tak schopen ukočírovat. Už se zvedám, když na mě dolehne škemrání doktůrka. Mírně si povzdechnu, prohlédnu si sklenici s whiskey, poté zase doktůrka a ten jeho prosebný kukuč. "A tak že jste to vy. Jednou za čas se asi nestane." Mávnu nad svým odchodem rukou a uchopím sklenici s whiskey. Vždyť je mi dobře, tak kam bych chodil?

"Bůh je milosrdný, to jediné se mu odepřít nedá. A asi je to i to, na co lidé spoléhají a o čem si myslí, že je spasí." Postesknu si a spláchnu to další vlnou whiskey. Je čím dál lepší! To se musí nechat. "Teda doktůrku, jestli takhle ukecáváte i svý pacoše, tak se nedivím, že pak odcházejí s mínus dvěma končetinami namísto jedné. Vy jeden! Vy moc dobře víte jak na lidi, jen se nedělejte!" V pobavení pohrozím prstíkem ve vzduchu.

"No kdybyste chtěl někdy nahlédnout do podstaty lidí, nic lepšího než zpověď snad ani neexistuje. Ty kýble hnoje, které na vás nakydají, jak se snaží ulevit si a hlavně se zbavit těch hříchů, které napáchali! No to je teda fakt něco!" Rozpovídám se, už se mi to docela dost vymyká z rukou, ale.. je mi fajn a doktor má zase svou lékařskou přísahu, takže je na tom asi podobně. "A hlavně lidi, do kterých byste to vůbec neřekl!" Pokračuji v barvitém vyprávění. Mírně se nahnu nad stůl a začnu mluvit polohlasem. "Nechte si to pro sebe, ale ti kosteloví, kteří nevynechají jedinou bohoslužbu, ti jsou nejhorší!" Znechuceně zkřivím obličej a plácnu sebou zpět do opěradla židle.

A to já byl už dávno za hranicí. Byl to takový ten stav, kdy je vám jedno co pijete, hlavně že to teče a obsahuje alkohol. Ať je teda pořádná sranda! Ještě chvíli a začnu si klepat popel do pití. Tenhle večer je prostě úžasnej!
"No to vite že se nic nestane! Líh je medicína. Když se to ne..přehání a je to jednou za čas, tak je to moc dobrý." mudroval jsem zkušeně. Radám lékaře se přece musí věřit! To je jasný a vo tom žádná. Poznámce o pacoších, kteří odchází bez končetin jsem se musel fakt řehtat.
"No neblbněte, kdybych jim uřezal obě nohy, tak... tak se jich užž.. ne... nezbavim." tlemil jsem se té představě. To je špatný, za chvíli začnu být ještě víc morbidní, než by se do společnosti slušelo. Následně jsem byl opravdu nadšen z toho co mi prozradil o zpovědi.
"No vono kdybyste nahlídnul do podstaty lidí na tý pitevně, tak to taky neni žádný eňo ňůňo když už teda mlu..víte v..vo tomhle a vo kýbli hnoje. Jo a nebojte, držet tajemství umím. Jakoby sem si to myslel, že ti co chodí do kostela nejčastěji to možná dělaj jen proto, aby si pokrytecky vyčistili svoje č..černý svědomí." ušklíbnul jsem se. Sakra pořád se to dere nahoru, já mám normálně už náběh na škytavku. To se musí zapít! Zaléčit!

Prásk, už v pořadí třetí sklenice byla ve mě a nálada? Ta vyletěla střemhlav vzhůru. "No co vám budu povídat, však to znáte. Jen mě to řeknou sami." Začnu se chechtat jako idiot. "Líh je medicína?!" Zopakuju v amoku smíchu. "V tom případě, doktůrku, vy tady budete setsakramentsky dlouho, to vám říkám!" Tváře se mi zalijí horkem následně i zrudnou, jak se přepísknutá alkoholická hladinka hlásí o slovo. Je to tak, byl jsem na mol.

"Teda, takhle záživný den jsem fakt nečekal, no a že to všechno zapiju takhle v klubu a ještě s doktorem. Mě znesvěťte!" Řežu se jak pitomý. "Hele doktore? Půjčíte mi oheň?" Spíš jen formalita, nebyl důvod, proč by mi ho nepůjčil, asi zbytky slušnosti, kterým ještě nedošlo, jak moc na mol jsem. Z kapsy kabátu jsem vytáhl očouzený doutník, který jsem si hodil do úst a natáhl dlaň pro oheň. "Tohle jsme neměl ani nepamatuju." Rozplývám se nad kvalitním kuřivem.

Chechtal jsem se jako malej. S vožralým knězem je fakt ohromná prča!
"No tak to si pište! Nakládám se do lihu poctivě, takže jsem už chodící mumie! No a vás by byla škoda, tak se koukejte taky zakonzervovat! Ať nám vydržíte ještě aspoň dvacet let!" ťuknu si s ním na zdraví, nebo spíš na pořádnou kocovinu. Vůbec si nelámu hlavu s tím, jestli ho po těch dvaceti letech nepohřbívám trochu předčasně.
"No že váháte! Voheň je váš. Ste se teda ale šklebil když jsem hulil a teď vytáhnete tohle. Heheheh, vy se nezdáte! Hele a když už teda to berete taky, nezahrajeme karty? Ne vo peníze, jenom pro zábavu!" začnu ho ujišťovat, když vidím, jak na mě kulí oči. Pohotově sáhnu do kapsy u saka a vytáhnu balíček karet. Víte, že je to vohromná zábava a tím větší, když jste zlitý?

Vožralým očkem hodím po doktorovi a úlisně se ušklíbnu. "Všemocný dík!" Stáhnu zpět ruku se sirkami a zapálím si doutník. Nejdříve ho roztahám a následně vypustím do vzduchu pořádný oblak příjemně štiplavého kouře s lehkým šmrncem vanilky. "Doktůrku... Já zkouskl váš koníček, tak vy zase zkousněte tohle. Nemůžu všem hned říkat, co mám za sebou. Musím se držet slušných mravů." Opět potáhnu a spokojeně pozvednu hlavu. Nedivím se, že tenhle doutník s Trippem tak zatočil, měl fakt něco do sebe.

"No... škyt! Tak v tomhle vám asi za celý večer poprvé nevyhovím. Škyt!" Cuknu sebou, jak se opilost snoubí se silou doutníku. Víčka začnou těžknout a jazyk nějak neposlouchá. "Já.. to-tižžž za célou tu dobu, co jsem vu církve, nikdy jsem neměl mošnost, navučit se karty. Tudíž nemůšu slóžit." Soukám ze sebe, jak se kývu ze strany na stranu a standardně bílé bělmo začíná být čím dal více protkané rudými žilkami. "Já asi dokouším tuhle raritku a zdekujů se do svýho bejváku. A vůbec!" Třísknu do stolu tak silně, až se sám divím, jaká to byla šupa. "Ani jste se mi nepředstavil Nešáde je-jedna!" Vytknu doktůrkovi a doutníkem zamávám ve vzduchu. "Jako spráfný věštící, půjdu pšííkladem. Já- já sem.. Nějákej Ezechiel! K službám!" Kývnu hlavou dopředu, co ale neodhadnu je rychlost úklonu a snížená motorika. Proto hezky s hlasitou ránou třísknu čelem o stůl. "Zatraceně! Kdo sem dal ten krám?" Vymrštím své ne příliš fungující myšlenkové středisko do vzduchu a ve stylu vyorané myši koukám, kdo má tu drzost, cpát přede mě kus nábytku! Volnou dlaní si samozřejmě nově nabyté bebíčko pořádně promasíruji.

Chvíli jsem zápasil s kolotočem, kterej se mi roztočil kdesi mezi očima a dutinou lebeční, kde mi zbyla poslední mozková buňka. Ta buňka právě řvala hrůzou, že ji zabije další kapka alkoholu, kterou do sebe plánuju nalejt. Chvíli jsem jen tupě zíral před sebe a pak jsem se začal smát. Jen tak. Když mi začal můj povedený společník říkat něco o slušných mravech, tak jsem vybouchnul podruhý. Tohle je tak dobrý! Ten určitě!
"Hh... N... není možný! Vy tam nehrajete karty? To musí bejt pruda nee?" si to představte celej den modlení a čtení Bichle a podobný vymoženosti a člověk si ani nezahraje. No aspoň že to víno se tam lemcat dá.
"Jooo, sem neřád ale jméno mám! Trevor Hinne! Poděšení na mý straně." věnoval jsem mu zářivý úsměv. V ten moment jsem si uvědomil, že je to opravdu poděšení. Já to jméno slyšel! Někde určitě, ale kde? Sakra ne pacient to nebyl.... Ezechiel... Ezechiel... Doufám, že to neni někdo komu dlužím prachy. Neeee! Už to mám!
"Svlečna Milton?" nadhodil jsem vskutku tupou otázku a udělal si pohodlí. Tím myslím to, že jsem se válel na stole, jako bych byl gumovej, neboť jsem se gumově začínal i cítit.

Půlka doutníku v háji a náladička vrcholí! "To my tam máme spoostu jiné zábavišky. Bys tě šuměl!" Třískám dlaní do stolu, jak se u toho řehním a kinklám ze strany na stranu. Byl to fakt dobrý večer, proč jsem tu sakra nezavítal už dřív! Není to žádná smradlavá putika, tady se člověk vožere i s intelektuálem.

"Nápodobně, doktůrku! Nápodobně!" Řehním se dál a opět vypustím další oblak dýmu, za který by se nestyděla kdejaká saň. "Cesty páně jsou nevyspytatelné, kdo ví, jak skončíme." Vypadne ze mě jen tak. To jak si mozek už dělá co chce, jelikož je naložený v lihu.

"Joo! Svlečna?! Ze sirotčince, to je zlatá ženská! Chodím tam furt! Ta děcka potřebují všecku pomoc, co můžou dostat. A vona? Teda to vám říkám! Ta jednou r-ránou sejme i koně!" Spokojeně se ušklíbnu při rozvzpomenutí na slečnu Milton a její přívětivou tvař. A také méně přívětivou ránu.

"Jo, to ste vo mě asi už něčejž slyšel, to víte... pověst především, že jo doktůrku!" Naposledy potáhnu z doutníku, dým chvíli podržím a pak hezky pomaloučku vypouštím kouř nosními dírkami. A hele! Na stole je i popelník, to tam celou dobu byl? No není tohle náhodička?!

"Zábaviška v kostele? No víte co, že ste to vy... hek... tak já se přídu kouknout!!" slíbil jsem něco, čeho budu určitě později litovat. Jak jsem se tak válel po stole, ani jsem si nevšiml, že jsem zmazanej jako prase, protože popel byl všude možně, jen ne v popelníku. Cigáro jsem si už párkrát odklepnul přímo do skleničky s whiskou, ale vůbec mi to nevadilo. Měla takovou správnou kouřovou chuť!
"Já vam povim jak skončíme! Strašne, ale strašně vožralýýýýý." začnu se smát, jako bych právě prožíval nejšťastnější okamžiky života. Opřel jsem se o stůl takovým stylem, že popelník, který přetékal popelem od předchozího hosta se překlopil a vyrobil krásný bordýlek nejen na našem stole ale i na zemi. Popadl jsem lahev s whisky a znovu nalil.
"No dopitsetomusi pžece to nevyhodim. A je to medicína a na to kázání mu...síte bejt fit!!" dodám na obranu.

"No tak to beru za sfůj vosobní triumf, že se taky sta-sta... tavíte, žejo!" Plácnu se do kolena, jak jsem rád, že i doktůrek se někdy zastaví v kostele. I zpovědnice by mu určitě bodla, jen co je pravda.

"Vožralý?! Vždyť to už přeci jsme! Ahahaha!!!" Spustím hrdelní řehot, div mi brýle nespadnou ze špičky nosu. "Hele ho! Popel jsme a f popel se zasejnc vobrátí, že jo!" Fouknu do hromádky popela, ten se hezky vznese do obláčku a zasviní vše poblíž, včetně mě i doktůrka.

"Jo tak me-medi... meducínka! No to máte recht, na kázání... Jasný!" V tom se se ve mě něco hne. Jakýsi malilinkatý praporek, červená vlaječka, která až doposud zůstala skrytá. Jestli ji chránily zbytky příčetnosti nebo bůh samotný, netuším. Jakmile se ale doktůrek zmínil o kázání, hned mi v hlavě seplo!

"Do pekelný vohrady! To kázání!" Vyvalím očiska, rudé jak angorák a vystřelím na nohy. No.. tedy pokusím se o to. Zavrávorám jak poslední pirát a oběma dlaněmi se musím zapřít o stůl, abych nepřepadl na doktůrka. "Teda doktůrku, vy jste mě zrychtoval! Jen co je pravda! Hanba vám! " Vyblekotám ze sebe, jak se pokouším narovnat.

"Já, já... Díky za večer, ale už musím, musím.. to kázání, víte co." Blekotám nesmysly, jak se soukám od stolu. "Všemocnej dík! Jste fakt třída, ale... ještě se uvidíme. Určitě, cejtím to v kostech!" Mávnu, nebo spíš nechám dlaň spadnou z výšky zpět k pasu a celý vožralý se začnu mezi klientelou klubu potácet k východu. "Je pardooon! To byla vaše spodní?! Pán bůh zaplať! Z cesty! Uhněte, jinak budete zatracení! Aby tě husa kopla! Takovej frňák, skoro jako svatej Jeremiáš!" Padá ze mě po cestě ke dveřím, která je po čertech dlouhá a taky klikatá! Dovnitř to šlo rozhodně snáz!

Jeho poznámce o tom, že popel jsme a v popel se obrátíme se směju, jako by to byl nejlepší joke, kterej jsem v životě slyšel. Což je možná i pravda vzhledem k tomu za jakých okolností jsem si tuhle hlášku vyslechl. Jakmile si však vzpomene na kázání, tak se nepokrytě zděsí a jímá se k odchodu. Uznale zakývu hlavou, když vidím jak vybalancoval drobnou nerovnováhu.
"Škyt... taky moc dík za večír, vono užbyste pit n...neměl, máte uplně rozmazanou hlavu!" dodal jsem vskutku moudře. Pak jsem si pořádně říhnul, že nějaká rádobydáma na mě vrhla pohoršený pohled, jako bych byl ten solomita, nebo jak se to říká.
"No co no, já ho nenutil... v..v...von pil sám." vysvětlil jsem té bábě situaci a zvedl se. Začal jsem zuřivě mávat na potácející se osobu, která mi dnes dělala společnost.
"Tak páááááápáááááá otče! A na kázání se u....uhuhvidíme!" zvolal jsem a pak honem rychle utíkal na toalety, aniž bych počítal pohoršené pohledy okolí. Kouknul jsem se na hodinky. Tipuju, že se pozvracím za minutu a dvacet sekund. 

Vyhrál jsem.