pro Elizabeth Way Tue Sep 20, 2022 5:05 pm
V místnosti se ozýval tikot hodin. Jednalo se o malou kancelář, tudíž zvuk vyplnil každičký kout. Za těžkým dubovým stolem seděla mladá žena pohodlně opřená a zabořená v kancelářském křesle. Měla zavřené oči, ale nespala. Trpělivě vyčkávala. Nahlížela někam, kam je nám zatím zakázáno nahlédnout. Před sebou měla složité zařízení se soustavou čoček. Každá z nich byla důkladně vyleštěná, tak že nezůstala jediná čmouha. Vedle toho na desce stolu vládl chaos. Bylo tu několik knih a každá měla alespoň pět záložek. Jedna se věnovala okultismu, druhá prastarým krvavým rituálům a třetí psychologii sériových vrahů. Našli byste tu také novinové výstřižky, dopisy, a poznámky psané každá jinak barevným inkoustem. Okolo se povalovaly rozličné psací potřeby. Osoba, které patřily si nejspíš velice potrpěla na to, aby její zápisky byly barevné a co nejvíce odlišné.
Ozval se úder a škrábání drápů na parapetu. Otevřela jsem oči a líně je zvedla směrem k oknu. Pousmála jsem se. Smíšek byl zpátky. Vstala jsem, přistoupila k oknu a s vrzáním jej otevřela. Ovál mě chladivý vítr a můj věrný soví společník spořádaně vstoupil dovnitř a vyskočil na bidýlko. Odměnila jsem jej pamlskem.
"Výborná práce Smíšku. Vskutku napínavá podívaná. Jediné co mi dělá starosti je ta hromada plechu, pro kterou zatím nemám využití." pravila jsem, zatímco jsem drbala sovu na hlavě. Nezbývá mi moc času. Můj cíl není daleko, a vypadá to, že po nepříjemném boji si bude chtít malou chvíli odpočinout. Jaká škoda, že mu neposkytnu příliš mnoho času na vydechnutí. Osud. Přešla jsem ke dveřím a oblékla si kabát. Smíšek mi přistál na rameni dříve, než bys řekl pírko. Možná jej budu ještě potřebovat. Na okamžik jsem pohlédla směrem k šuplíku jenž se nacházel ve stole z masivu a který ukrýval mou služební zbraň. Zaváhala jsem. Nakonec jsem to nechala být.
"Ano Smíšku, nejen že se motá do věcí, po kterých mu nic není, ale ještě se mu povedlo na sebe upoutat pozornost i jinak, než by si býval přál. Vím, nemusí to dopadnout podle mého očekávání, ale... " věnovala jsem svému opeřenému příteli poněkud smutný pohled. Tohle hledání jehly v kupce sena je opravdu náročné.
"Ty víš." uzavřela jsem jednostrannou debatu a otevřela dveře. Opustila jsem budovu svižným krokem dříve, než mi začali lidé klást všetečné otázky.
