pro Blondie Wed Sep 14, 2022 4:31 pm
Uplynulo už pěkných pár dní od toho rána, kdy jsem hovořila s Noahem. Ať už mi v hlavě nadělal sebevětší bordel, nic to nezměnilo na tom, že to byl přesně ten kopanec, kterej jsem potřebovala. Ke svýmu původnímu cíli jsem se vrátila fakt svědomitě. Měla jsem za sebou hodně hovorů se starejma známejma i s novýma tvářema. Momentálně jsem se procházela uličkami čínské čtvrti a užívala si onu typickou atmosféru. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že navštívím tu restauraci na rohu a ochutnám něco kořeněnýho a budu se modlit, aby to s tím kořením kuchař zrovna nepřehnal. Míjela jsem maličkou temnou uličku, který bych si sotva stačila povšimnout, avšak ozval se jakýsi hlas, jehož tón mě přesvědčil zastavit se.
"Vím co hledáš, Leandro."
Udělala jsem další dva kroky, než mi došlo, co se právě stalo. Mé srdce se rozbušilo, snad ze strachu, snad ze vzrušení, že jsem našla novou stopu. Vrátila jsem se a zkoumavě se zahleděla do uličky, která nebyla vůbec osvětlená. Vzhledem k tomu, že se pomalu smrákalo, tak jsem viděla úplný prd. Napínala jsem sluch, avšak žádný hlas nepromluvil. Jen vítr zahvízdal. Náhle se však ozvalo zavrzání, jako by kdosi otevřel kovové dveře s jejichž promazáním si nikdo dlouho nedělal starosti. Zahlédla jsem světlo a rozhodla se ho následovat. Nebudu lhát, byla jsem strachy bez sebe, ale nemohla jsem covnout, když jsem svýmu cíli obětovala tolik úsilí. Dnes, nebo nikdy.
