pro Beatrice Tue Aug 23, 2022 11:30 am
Byl krásný den. Pokud tedy za krásné považujete slunečné počasí, které se odehrává několik kilometrů nad vaší hlavou, skryté za majestátními šedými mraky. Přesto to však ještě docela ušlo. Alespoň ten otravný déšť si dal na chvíli pokoj. Seděla jsem v kočáře, který projížděl čtvrtí známou pro svou rozmanitost. Člověk tu opravdu sežene všechno co potřebuje. Od potravin, přes krásné oblečení až po jisté velmi praktické a estetické vybavení, po kterém jsem aktuálně šla. Zbraně. Všeho druhu prosím pěkně.
Měla jsem za sebou návštěvu jednoho krámku, který se specializoval na chladné zbraně. Nože, dýky, kordy, ba dokonce i vycházkové hole se skrytou čepelí. Pěkně zákeřná věc, díky které máte vlastně dvě zbraně v jedné. Na stěně nechyběla pověšená ani katana, o jejíž pravosti jsem mohla pochybovat. Byla krásná, pěkně zdobená, ne že ne. Ale byla opravdová? To však nebylo něco, co by mě trápilo. Já preferovala množství. Obyčejné nože, ty nejklasičtější kordy a tesáky. Pár prachobyčejných holí, které byly značně oprýskané, přesto však mohly docela vážně ublížit a zlomit někomu čelist. Navíc jsem objevila, že majitel obchodu měl i dostatek boxerů a dokonce exkluzivní zboží z východu. Nebo možná jenom lacinější napodobeninu pravých shurikenů. Nabízel mi také jehlice, který prý používají ninjové pro paralyzování svého protivníka, ale s díky jsem je odmítla. To raději pořídím obyčejné pletací jehlice a vyjde mě to mnohem laciněji.
Další zastávkou byl obchod se střelnými zbraněmi. Asi nemusím dlouze popisovat, jak jsem se rozplývala nad revolvery, které vypadaly, že znají historii divokého západu, neboť v ní samy sehrály významnou roli. Možná by se tu našel i nějaký kousek, jehož majitelem byl nechvalně proslulý Billy the Kid. To už ale nechávám svou fantazii běžet na opravdu velké obrátky. Hodily se mi i sofistikovanější pistole a v neposlední řadě pušky a brokovnice. Prodavač se trochu divil proč nakupuji něco takového a v takovém množství, načež jsem odvětila, že můj manžel má prostě takový koníček a chystá se otevřít střelnici. To víte, nemá čas na to oběhat všechno sám. Samozřejmě jsem toto své divadélko měla připravené dopředu a tak jsem z kapes vylovila nákupní seznam a s předstíranou námahou četla požadované ráže střeliva. Předstírala jsem, že jsem tupá blondýna, která ani neví jak tyhle roztomilé věci vlastně použít.
Po několikahodinovém maratonu v nákupní zóně, jsem uložila poslední krabici do kočáru a v kapse nahmatala krystal. Chvíli jsem se soustředila a za chvíli dokázala detekovat, kde se otevřel portál vedoucí domů. Byl celkem daleko, ale to mi tentokrát nevadí, jelikož mám odvoz. Mise je splněna. A jak si se svou misí asi poradil starý dobrý doktor Hinne?
