Otec Ezechiel

Přibližně šest stop vysoký chlapík prošedivělý až běda. Ostře řezané rysy, mužný vous a rty semknuty do úzké linky mu na oblíbenosti moc nepřidávají, tedy pokud už ho neznáte. Přísný výraz podtrhávají brýle a věčně zachmuřený výraz v obličeji, jak bedlivě sleduje své blízké okolí. Na svůj lehce pokročilý věk se pohybuje poměrně hbitě a můžete ho spatřit nejčastěji v cestovním kabátu či plášti s kožešinou kolem krku, právě takto schovává svůj kolárek, který tam pod těmi vrstvami oblečení vždy někde je. Pokud by se vám poštěstilo a mohli jste se radovat z otcovy delší přítomnosti, hned po odložení svršků byste si všimli, že ač je ve službách Božích, jeho muskulatura je značná, minimálně široká ramena a silné paže. Přímý postoj a distingované vystupování autoritu zástupce církve jen a jen umocňují.

Mrzout mrzoutská, takto v kostce lze popsat otcův charakter. Nic ale není jen černobílé a stejně jako šeď má noho odstínů, i otec střídá nálady podle toho, jak se mu, co zamlouvá a s čím souhlasí či nesouhlasí, ač to na sobě nedává tolik znát. Striktní a odměřený je jeho běžný pracovní mód. Během dlouhých let se naučil nedůvěřovat lidem a věřit jen určité hrstce dobře prověřených jedinců. To ovšem neznamená, že by neměl city. V církvi naleznete jen málo věřících, kteří by byli Bohu oddání tak jako právě otec Ezechiel. Jeho víra a láska v Boha je čistá a nepokřivená, skutečně věří v mravní ctnosti a jejich porušení se nezdráhá potrestat ani dobře mířenou ranou.

Ocení kvalitní rozhovor na úrovni, stejně jako dobrou knihu. Jeho největší slabostí jsou děti, sirotci. Pro ty by se rozdal, nechal by se zbít, neváhal by použít jakýchkoliv prostředků, aby jim zajistil bezpečí a trochu toho jídla. Možná právě proto je mezi chudinou poměrně oblíbený a na rozdíl od ostatních zástupců církve na ostatní neshlíží z patra, jelikož stejně jako on i plahočící se žebrák na ulici nebo nešťastná nevěstka jsou pouze lidé, kteří se snaží protlouct životem.

Vlastním jménem Chester Oakwood, dnes známý pouze jako otec Ezechiel, byl původně ztracený chlapec, sirotek, kterého v pěti letech nalezli potulujícího se uličkami jedné bezejmenné vesnice. Byla to právě církev, jmenovitě otec Bartoloměj, který vzal nebohého chlapce pod své křídlo, zajistil mu střechu nad hlavou, jídlo, jednoduše jej zachránil před jistou smrtí. Ptáte se proč? To je dodnes záhadou, otec Bartoloměj s oblibou říká, že to nebyla náhoda, něco ho k malému chlapci dovedlo. A jak šla léta, toto tvrzení se začínalo zdát víc a víc pravdivé. Nejen že byl Chester velmi inteligentní, samozřejmě až poté, co se mu dostalo náležité péče, rovněž byl velmi zvídavý a hlavně (a to se v církvi velmi cenní) poslušný.

Z malého ušmudlaného chlapce se tak postupem času začal stávat zářný příklad toho, co církev a vzdělání dokáže udělat s kdejakým nuzákem. Samozřejmě i malý Chester viděl své pokroky a víra naplnila jeho prázdné a zlomené srdce. Když bylo na čase rozhodnout se, jak se otci odplatí, volba byla jasná, sám se stane služebníkem Božím. A tak započala dlouhá léta studií v zaprášených knihovnách, přepisování svitků, hodiny krasopisu a cizích jazyků a spousty dalších, dle církve důležitých, vzdělávacích programů. To vše vedlo k jednomu cíli, ve svých dvaceti letech se z mladičkého a nikým nemilovaného Chestera stal otec Ezechiel.

Mladý kněz ve službách Božích, který stál na prahu své dlouhé cesty coby maják naděje pro ty, kteří klopýtli a hledají něco, co jim v životě schází. Tak tomu bylo na začátku, kdy ideály byly čisté a vše bylo jako malované z jedné ze svatých knih. Teprve postupem času Ezechiel přičichl k pokrytectví některých kněží, dokonce i biskupů. Zjistil, že jeho víra není úplně stejná jako ta těch, kteří se schovávají za slovem Božím a když se zrovna nikdo nedívá, užívají si sodomitských požitků a hrátek. Nástroje ďábla jako lež, smilství, úplatky, dokonce i násilí bylo na běžném pořádku a jediným způsobem, jak se před těmito nešvary chránit, bylo odvrátit tvář. Znechucen tímto chováním začal spoléhat jen sám na sebe a pár svých nejbližších, zlo se totiž velice rádo převlékalo do svatého roucha a páchalo nedobré skutky tam, kde by to někdo čekal nejméně. Právě proto se otec Ezechiel dobrovolně přihlásil k tomu nejhoršímu, co může církev nabídnout – exorcismus. Rozhodl se, že jeho víra je neochvějná a pokud má jednat ve jméně Pána, bude tak jednat co nejlépe dovede.

Možná to všechno byly Boží plány, kdo ví. Ezechiel se jako jeden z mála ve svatých textech doslova vyžíval a neváhal přizvat i společníky z řad mágů. Dokázal tak spojit svou víru s magií a vládne tak posvátné magii, která je tou nejčistší formou bílé magie. Jeho úspěchy nebyly dlouho přehlíženy, ovšem návrhy, které mu vyšší postavení, především biskup a někteří další zástupci Diecéze nabídli, smetl ze stolu a rázně se ohradil proti jejich pokrytectví. Díky tomu se dostal otec Ezechiel na tzv. černou listinu a může být rád, že mu církev obstarala pokoj v méně bezpečné části Londýna, odkud dochází do nejbližšího kostela a stará se o zdejší věřící. Ani tak nepřichází jeho talent vniveč, jelikož má s Diecézí jakousi tajnou úmluvu, jednoduše z něj udělali psa na vodítku, který čeká, než ho Diecéze pošle tam či onam, aby prošetřil události, které církvi nejsou dvakrát pochuti. Za to se mu dostává náležitého finančního odškodnění a především znalostí, kterých si žádá ve velkém.

Levá ruka Boží
Silák až do konce
Šarmantní až za hrob
Dobrák od kosti
Knihomol

Špinavý souboj - 4
Posvátná magie - 3
Přesvědčování - 3
Legendy a báje - 2
Mastičkářství - 2
Pozornost k detailům - 1

Špinavý souboj
Nejedná se o žádné bojové umění jako spíš o umění přežít. Rozbitá láhev, trám s trčícím hřebíkem, vlastní pěsti, kámen, jednoduše vše, co lze využít k boji, zužitkuje. Nestydí se využít ani vaši vlastní pěst! Přeci jen patří vám, tak proč ji neposlat zpět do vašeho obličeje. Ani kopanec do slabin není přes čáru! Pokud tedy doufáte, že odhadnete Ezechielův bojový styl, doufáte marně.

Posvátná magie
Díky výchově, které mu bylo poskytnuto, se vzdělával ve svatém písmu a nezanevřel na posvátné texty ani poté, co se znelíbil církvi, ba naopak. Své vzdělání v tomto odvětví dále prohluboval a přidal i magický aspekt. Je tedy jeden z mála, ne-li jediný, který se posvátné magii věnuje tak intenzivně, že dokáže využít posvátná zaříkadla, pečetě, bariéry a jen sám Bůh ví vše co ještě.

Přesvědčování
Hodiny a hodiny u zpovědi člověka naučí mnohé. Mimo jiné i způsob, jak na lidi zapůsobit a jak je přesvědčit že tohle či támhleto opravdu není smrtelný hřích. Nebo jak člověku nakukat, že deset zdrávasu odvrátí zapuzení duše do nejhlubších hlubin pekel. A u zpovědi to jenom začíná. Přesvědčit někoho o své pravdě, je pro Ezechiele s jeho kouzlem osobnosti poměrně hračka. Ovšem ne vždy se ale zadaří.

Legendy a báje
Už jako malé dítě byl Ezechiel zvědavý a povídky před spaním byla jeho oblíbenou kratochvílí. To se nezměnilo ani jak začal dospívat, ba naopak! Touha po příbězích, poučení z nich, mýty a legendy, to bylo něco, u čeho dokázal vydržet celé dlouhé noci. No a s nástupem k církvi se tato kratochvíle stala tak trochu i součástí toho, čemu se Ezechiel věnoval v rámci vzdělávání. Příběhy svatých, legendy a báje, zná jich tolik, že by vystačily na celý měsíc dlouhých zimních večerů. A rozhodně nemíní s jejich zkoumáním přestat.

Mastičkářství
Někdy nejde tak úplně o vyléčení ducha ale i těla. Proto se Ezechiel během svých let v klášteře učil od řádových sester. Jak byliny správně sesbírat, kdy je sbírat, která bylina má jaký účinek a s čím ji smíchat, aby pomohla nebo naopak uškodila. Během let se jeho záliba rozšířila na poměrně velkou sbírku receptů nejrůznějších mastí, dryáků, lektvarů a mnoho dalších léčivých přípravků.

Pozornost k detailům
Obdařen poměrně vysokou inteligencí zasvětil Ezechiel svůj život víře. Ruku v ruce takovému životu jde ale i schopnost vše neustále zpochybňovat a všímat si i maličkých detailů, neboť ne nadarmo se praví, že ďábel tkví v detailech. Právě toto rčení se stalo takovou osobní Ezechielovou mantrou, a proto si dává velice dobře pozor na to, když se něčemu věnuje nebo něco studuje.